Lochovice byly městečkem již od založení a jejich právo znovu obnoveno dekretem císaře Maxmiliána II r.1574 s užíváním znaku a městskou pečetí, jakož i konáním ročních dvou trhů a jednoho téhodného.
Obec leží ve středních Čechách okrese Beroun v údolí říčky Litavky, která odděluje hřebeny od zápaních Brd, 307 m nad mořem. Na jižní straně dominuje Plešivec, 636 m vysoký, oddělený litavským údolím od Ostrého, 531 m vysokého. Na západ se půda zvyšuje směrem k Hořovicím, Netolicům a Kočvarům. Také na východ stoupá povrch o 30 m. Řeka Litavka, jejíž jméno je známé již v XVI. stol., teče od Jinec lukami, jen zřídka poli. Na obou březích rostou vrby. Blízké lesy na Plešivci, Ostrém a v Koncipudech poskytují příjemné procházky a přispívají k zdravému podnebí Lochovic. Lochovice procházejí okresní silnice z Hořovic do Hostomic a z Jinec do Zdic. Lochovice jsou od svého okresního města Hořovic vzdáleny 6 km, od Netolic a Kočvar 2 km, od Obory 1 km, od Libomyšle 3 km, od Neumětel 4 km, od Lhotky 2 km a od Jinec 7 km. V místě je nádraží železničních tratí Zdice-Protivín a Lochovice-Zadní Třebaň.Nádraží je upravené. I nádraží má svoji historii, která je na těchto stránkách popsána. V Litavském údolím jsou poblíž Korony Lochovice 2 rybníky. Městský katastr zaujímá 1324 ha, z čehož je 25 ha obecní majetek. 929 ha polí, 83 ha luk, 33 ha zahrad, 151 ha lesů, 16 ha zastavěné půdy a zbytek je neplodná půda.
Historie Lochovic
První písemná zpráva o Lochovicích se datuje k roku 1318, tehdy Lochovice vlastnil Vilém Zajíc z Valdeka. Tehdy stála na místě dnešního zájmu tvrz, která byla chráněna pomocí valu a příkopů. Přímo proti tvrzi stál kostel zasvěcený sv. Stanislavovi a kolem něho hřbitov. Poté se stali majiteli rod vladyků ze Svinař. První z rodu se stal vlastníkem Bořivoj ze Svinař.Po něm zdědili panství jeho synové Bořivoj, Bohuněk a Zbyněk. Potom se vystřídalo více majitelů, jenž nejsou známí. V roce 1534 vlastnil Lochovice Jan Žichovec z Duban, který je prodal Oldřichu z Prostiboře. Ten také koupil statek Libomyšl, Vyšebohy a Stašov od Daniela z Vranýho a vše připojil k Lochovicům. Poté též koupil i Neumětely. Zemřel roku 1552 a odkázal vše svému synu Ladislavovi. Ten měl problémy. Například odcizil úrodu z polí, která mu již nepatřila. Zadlužil se též a musel tedy panství prodat. Panství koupil Mikuláš Valter z Valstersperku. Byl to původem němec a v jeho vlastnictví panství prosperovalo. Mikuláš Valter se zasloužil prosbami u Maxmiliána II o dosažení toho že jim byl přidělen znak, městská pečeť, dva trhy jeden výroční a jeden týdení. Po jeho smrti vše zdědila jeho žena.Vdala se za Kryštofa Vratislava z Mitrovic. Později zemřela a tak se stal vlastníkem jiný rod. Vlastnili ho do roku 1612. Po smrti Vratislava z Mitrovic se stal majitelem jeho strýc. Ten ovšem brzy také zemřel a tak se stal majitelem jeho nezletilý syn Jiřík. Poručnicí mu byla jeho matka. Po dosažení plnoletosti se Jiřík ujal panství. Zemřel roku 1639. Majetek zdědili jeho synové. Tehdy byla třicetiletá válka. Jeho synové si později majetek rozdělili. Starší syn Adam obrdžel panství Lochovické a mladší Zdeněk Liteň. Václav Adam zemřel bezdětný a jeho majetek zdědil jeho bratr.Po krátké době se stal radou dvorského a komorního soudu a hejtmanem Podbrdského kraje. V roce 1649 prodal Liteň. Během jeho života byl přestavěn kostel. Také byla dostavěna dřevěná zvonice. Zvoní v ní dva zvony.Jmenují se Ondřej a Stanislav. Poté se ujal panství roku 1689 Jiří Bernard. Jiří Bernard ještě koupil statek Bezdědice a Želkovice. Zemřel bezdětný v roce 1718.Dědic, Jan Antonín hrabě z Mitrovic, Jiříkův synovec, zemřel 1732. Jeho synové Josef a Vincent se poté ujali panství. Poté co r 1738 Josef zemřel, zdědil Vincent jeho polovinu a rozprodal celé panství. Lochovické panství koupil Václav Kazimír.Za svého života založil obec Netolice a nad studánkou s léčivou vodou pod lesem Koncipůdy dal vystavět kapličku a později zřídit lázně. Poté se dostala k dědictví jeho manželka Walburga z Bredů.Zemřela bezdětná. Poté její dědici hrabata z Bredů prodali panství r 1801 Jakubu Černýmu, který byl rytíř. Ten dal postavit bělidlo.Stala se z něho později papírna. Také dal vysázet kaštanové aleje. Roku 1818 prodal panství Hieronymu hraběti Lützovi. Roku 1850 se staly Lochovice samosprávnou obcí. Hieronym Lützov předal v roce 1860 vše předal jeho synovi Rudolfovi. Ten následně prodal panství bratřím Aloisu ,Václavu a Josefu Renerovým.Ti poté prodali v roce 1906 majetek Xaveru Vykoukalovi. Ten ale chtěl z majetku vytěžit co nejvíce kapitálu. Nechal tudíž zničit park. Rostly tam stromy, které měli kmen o průměru i 2m. Dříví prodával loděnicím v Hamburku za vysoké ceny. Roku 1913 se celé panství rozprodalo v dražbě. Statek Litomyšl a Vyšebohy koupil statkář Chmel. Velkostatek v Lochovicích i se zámkem koupil Čeněk Pospíšil. Po znárodnění, v létech 1949-1990 hospodařil a zajišťoval zemědělskou výrobu Státní statek Lochovice. Ředitelství statku sídlilo kdysi v zámku. Zámek byl tehdy ještě dosti opravován a udržován. V zámeckém sále byl Společenský klub. V přízemí byla jídelna. Sloužily zaměstnancům statku ale i široké veřejnosti. Roku 1990 převzal bývalý majetek rodiny Pospíšilovi vnuk Michal Klement. Ten ovšem nařídil ředitelství statku aby se vystěhovalo a zámek zavřel. Nový majitel ale neměl o majetek zájem. Vyhlásila se tedy dražba. Ta se konala v roce 1991.Zámek v současné době zřetelně chátrá.O zámek se už delší dobu nepečuje, to je na něm bohužel znát.
Udělení znaku a tržního práva
Roku 1574 povýšil císař Maxmiliána II. na žádost Mikoláše z Waltsperku, tehdejšího majitele Lochovic, obec na městečko a udělil mu městský znak a právo tržní. Původní dekret se nezachoval. Zachoval se však jeho opis v děkanském archivu pod názvem Memorabitis Nro 9. Aby městečko mělo též opis listiny, nechal na svůj náklad v roce 1834 děkan lochovický, Ondřej Kubišta, pořídit opis i s vymalovaným znakem uprostřed. Současně opsal celý text dekretu do Pamětní knihy Lochovic na str. 183. Listina sama se v současné době nachází v okresním archivu v Berouně.
Ukázka( začátek) textu dekretu císaře Maxmiliána II.:
My, Maxmilián druhý, z boží milosti volený císař římský, po všechny časy rozmnožitel Říše, uherský, český, dalmatský a chorvatský král, arcikníže rakouské, markrabě moravské, lucemburské, slezké, lužické atd. Oznamuje tímto listem všem, že jsem od slovutného Mikoláše Waltera z Walsterspergu, pána na Lochovicích a Biskupcích, rady a sekretáře našeho království českého, věrného milého poníženě prošeni, abychom poddaným jeho z městečka Lochovic, pečetí, nebolišto erbem z milosti naší císařské obdařili též také 2 jarmarky ročně a jeden trh týhodní znovu vysatditi a dáti ráčili……..
Panství Lochovice ve třicetileté válce
Válečná lítice třicetileté války si vybrala svou krutou daň na majetku i životech poddaných obyvatel. Vojska přicházela a odcházela a ať vojska císařská nebo švédská, či jiná, vždy po sobě zanechávala jen škody a slzy utrpení. O stavu lochovického panství lze nalézt celkem podrobné údaje v tzv. ,,Berní rule“ – soupisu panství a měst na území Českého království z roku 1653, svazek 26 – kraj Podbrdský fol. 124/125. Berní rula byla zpracována císařskou komisí a později doplňována. U každého stavení je uvedeno kolik polí k němu patří a kolik jich je osíváno, kolik může mít potahů, krav a jiného dobytka a kolik jich je ve skutečnosti v r.1653 měl i kdo měl též žovnost. K lochovickému panství v té době patřilo městečko Lochovice a vsi Litomyšl a Neumětely. Z popisu je zřejmé jakým utrpením prošli obyvatelé během třiceti válčených let. Svědčí o tom mnoho pustých stavení a malé množství drženého dobytka, a to vlastně v době již pěti let po válce. A to zde nejsou uvedeny škody na tom nejdražším co poddaní měli – škody na jejich životech a zdraví. Trvalo velmi dlouho, několik let, než zmizely největší stopy škod i lidských nemocí, které se během války i po válce rozšířily. Robotní povinnosti byly po válce zvětšeny tak, že mnozí poddaní utíkali ze svých usedlostí. Svědčí o tom mnoho zachovaných reverzů. Kterými se sousedi navzájem zaručovali za ty, kteří odešli a nebyli polapeni. A pokud polapeni byli – čekalo je nelidské týrání a těžká robota. Zle, velmi zle bylo v těch dobách našim předkům.
Pověst o založení Lochovic
V době vlády knížete Boleslava I. byla suverenita našich zemí častokráte ohrožována. Byla to nejen německá knížata ze západu, ale i polský král Boleslav Chrabrý, který podnikl vojenské tažení do Čech a dokonce si i na čas přivlastnil Moravu. V letech 1038 až 1039 pak Břetislav sám vtrhl do Polska, kde si počínal stejně krutě jako předtím Boleslav Chrabrý u nás. Tuto vojenskou výpravu líčí Kosmas ve své kronice následovně: “ Jako prudká bouře zuří, řádí a vše poráží, tak on hubil vsi vraždami, loupežemi a požáry, dobýval pevných míst a vtáhnuv do Krakova, hlavního jejich sídla, vyvrátil jej z kořene a zmocnil se v něm kořisti. Když došli k hradu Gdec, obyvatelé jeho s nimi i vesničané, kteří se tam utekli, nemohouce odolat útoku knížete, vyšli na milost vzdávají a pokorně ho prosili, aby je pokojně s jejich dobytkem a ostatním majetkem přivedl do Čech a dal jim tam nemalou část černínem nazvaného lesa ( v latinském rukopisu ‚Crinin silva‘).Ustanovil jim jedno z nich za správce a soudce a nařídil, aby se spravovali právem, jež mívali v Polsku, oni i jejich potomci na věky. A jménem odvozeným od tohoto hradu podnes nazývají se Gdečané. Kde však byl les Černín? Bylo to zřejmě rozsáhlejší území v prostoru mezi nynějšími křivoklátskými lesy a Brdy. Střed polského osídlení byl asi západně od Berouna. Jméno někdejšího lesa Černín nese dnes vesnice u Zdic. Jak se jmenoval a kde sídlil správce a soudce Gdečanů? O tom se dozvídáme až v Kronice Václava Hájka z Libočan z roku 1541, kde nalezneme napsáno: „Potom, když se kníže do Čech navrátil, dal jim jeden les, kterýž slove Cziřín, aby jej sobě planili a dědiny orné z nich dělali, a ustanovil nad nimi jednoho správce a soudce jménem Lochovec.Kterýž potom nad potokem i za potokem domy a chalupy sobě stavěli a jako městečko k podobenství Bdeku postavili. Po některých pak letech dali sobě kostel pěkný, ve jménu svatého Stanislava postaviti, a dokud ti lidé trvali, vždycky Bdekové sluli, a od správce jejich také tomu místu dali jméno Lochovice.
Lochovičtí rodáci a občané, kteří se proslavili
- astronom Martin Horký
- virtuos a hudební skladatel Josef Fiala
- hudební skladatel František Picka
- hudební skladatel Gustav Roob
- varhaník a hudební skladatel Břetislav Picka
- básník Václav Hrabě
Výčet památkových objektů
Stavební památky:
zámek, kostel sv. Ondřeje, kaple v Lázních, kaplička v Netolicích, zvonice v Netolicích. Pomníky, náhrobky, sochy: pomník padlým a obětem I. a II. světové války, Husův pomník, Mariánský sloup u kostela, socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí, socha sv. Františka na náměstí, náhrobek rytíře Černého na hřbitově, náhrobek hraběnky Netolické na hřbitově, hrobka rodiny hr. Lützova a rodiny Pospíšilovy na hřbitově, hrobka rodiny Jedličkovy na hřbitově, mohyla ruských vojáků z roku 1813.
Historické
Zbytky slovanského hradiště na stráni ,,Na hradišti“, zbytky mohylového pole v lese Koncipůdy, část ,,Močidla“, starý pivovarský sklep pod ,,Hradištěm“.
Přírodní:
Stom Jinan dvoulaločný před zámkem, strom liliovník tulipáno-květý v parku, strom hruška ,,Zelánka“ u Jam(v poli), strom lípa za kostelem, stromy-lípy na náměstí. Do přírodních památek se zahrnují všechny stromy a ovocné stromy starší 100 let, tj. některé stromy v parku, kaštanová alej u nádraží aj.
| Statistické údaje | |
|---|---|
| ZUJ | 531472 |
| ID obce | 8646 |
| Statut města | Ne |
| Počet částí | 4 (Lochovice, Kočvara, Netolice, Obora) |
| Katastrální výměra | 1324 ha |
| Počet obyvatel | 1 127 (v roce 2014) |
| Z toho v produkt. věku | 659 |
| Průměrný věk | 40 |
| Pošta | Ano |
| Počet škol | 2 (Základní škola, Mateřská škola) |
| Zdravotnická zařízení | Ano |
| Policie | Ne |
| Kanalizace (ČOV) | Ano |
| Plynofikace | Ano |
| Vodovod | Ano |
Lochovice jsou ve Středočeském kraji v okrese Beroun. Obec leží na železniční trati . Pomocí automobilu se lze do Lochovic dostat snadno ze směru Praha, nebo z Plzeň po dálnici výjezdem v Žebráce. Také je možné se dostat do Lochovic pomocí autobusové dopravy(,Comvia).
A jak se můžete konkrétně do Lochovic dostat?
Z dálnice mezi Prahou a Plzní je možný sjezd:
- u Žebráku (EXIT 32) – po sjezdu z dálnice se odbočí do Hořovic. Projedete město Pražskou ulicí a dále se pokračuje do Lochovic nebo
- na Zdice (EXIT 28) – po sjezdu se dáte směr Libomyšl a pokračujete pořád po hlavní silnici, až dojedete do Lochovic.
Z jižní strany je možný příjezd přes Příbram. Dále pak po hlavní silnici přes obce Hluboš, Čenkov, Jince.
Pokud používáte GPS navigaci, zde jsou souřadnice Obecního Úřadu:
49°51’10.547″ N
13°58’54.937″ E